Před třiceti lety stála Vici na skalnatých svazích Serifosu a představovala si dům z kamene – jako tradiční obydlí, která kdysi ostrov pokrývala. Nikdo si nemyslel, že je to s jejím rozpočtem možné.

V té době byla kamenná stavba považována za zastaralou, nepraktickou a neúnosně obtížnou. Vici se však své vize držela. Kousek po kousku si vybudovala své útočiště – počínaje jednopokojovým, zeminou chráněným ateliérem částečně vytesaným do svahu, kde v prvních letech žila její čtyřčlenná rodina.

Aby projekt financovala, začala dům během hlavní sezóny pronajímat a v letních měsících se stěhovala do provizorních přístřešků na terase. S každým dalším rokem přidávala další – místní kámen, ručně ukládaný a vedený tradicí.

Dnes je její dům a samostatně stojící penzion považován za prototyp kykladské architektury s nízkým dopadem na životní prostředí. Kámen – kdysi zavržený – je znovuobjevován. A Vici žije v domě, o kterém kdysi snila, formovaném trpělivostí, vytrvalostí a hlubokou úctou k zemi.