Poprvé jsme se mohli mnozí seznámit s tzv. industriálním bydlením ve filmu Flashdance, kde osmnáctiletá svářečka a tanečnice Alex Owensová bydlela v bytě, který si zařídila z prázdného skladiště. Jenže to bylo v roce 1983, kdy i slovo design nepatřilo do denního slovníku budovatelů komunismu. Tehdy byl snad i problém si najít obdobný prostor k bydlení.
Ale přišel rok 1989 a doba po něm, kdy se s likvidační a tunelářskou politikou státu spousta výrobních podniků zrušila, takže se uvolnily i k možnosti jejich zabydlení. Přesto je bydlení v takových bývalých průmyslových objektech s tím, že se jejich fluidum zachová, stále popelkou. Je tu totiž několik zábran, které tomu brání. Především to jsou předpisy, aby bylo v nich možno bydlet a získat tím adresu, protože jde o prostory v plánech města neurčených k bydlení. Ale i když se toto překlene, jsou tu velké technické problémy s vytápěním, protože jde o značně energeticky nevýhodné prostory, která mají většinou veliká okna, vysoké stropy, tenké a nezateplené stěny a podobně.
Industriální domácnost
Pokud se rozhodneme vybudovat a žít v takové industriální domácnosti, máme tři možnosti. Za prvé takový prostor získáme, za druhé si jiný na takový upravíme, a za třetí si takový prostor vystavíme či vybudujeme. Industriální je ve významu slova průmyslový. Ale s obdobnými směry, kdy chceme docílit určitou i pracovní atmosféru, se setkáváme třeba v pojmu rustikální (selský), ale známe mnohé prostory, kdy se vracíme do jiných pracovních prostředí minulých dob. Na stěnách tu jsou chomouty, pluhy, motyky, kartouny (potiskování látek), keramika, vojenské zbraně a podobně.
Industriálního vers. minimalistický
Tady se dostáváme do základního problému, jak dalece v industrializaci bydlení půjdeme. Na jedné straně můžeme totiž žít v prostoru, který má jakoby potřebovaný vzhled, zdobený materiálem přímo z nějaké továrny, velká okna dělená na malé obdélníky, ale i třeba velká tabulková okna, dřevěné či betonové podlahy, vysoké stropy, cihlové neomítnuté stěny, odhalené potrubí a elektroinstalace, nezakryté kovové konstrukce, mezi celými celky strojního vybavení či jen artefakty z tovární technologie a podobně. Na straně druhé můžeme mít takřka normální i panelákový byt, ale nábytek připomínající dílenskou kancelář, na stěnách různé strojní součásti, případně technické výkresy, ale při tom v tom mít všechny vymoženosti moderní doby. Uvědomme si ale, že industriální neznamená minimalistický, přestože oba směry mají společnou strohost a skoro barevnou nevýraznost. Industriálnost však nemíří k útulnosti, ale k jednoduchosti, praktičnosti a průmyslové originalitě.
Jak na to?
Industriální styl se zrodil v době, kdy se v některých městech, velkých třeba jako Londýn nebo New York, ale i v menších obcích, rozhodovalo o tom, co bude dál se starými a opuštěnými objekty továren a skladišť. Průmyslové zóny a výroba se již přesunula jinam a tyto prázdné prostory čekají na nové využití. Konkrétně u nás, myšleno v České republice, si s tím zastupitelstva přidělávají starosti dnes a denně a nutí vytvářet i něco, co je mimo rámec jejich obcí a měst. Přitom by stačilo, aby zde nechali prostor pro lidi, kteří po industriálním bydlení touží a dokáží si s tím poradit, a nevráželi milióny korun do architektů a náročných studií, a pak následně do stavebních firem, které by vše nejraději zbouraly a postavily něco nového, což je všeobecně to nejdražší řešení. Daleko lacinější by bylo tyto kdysi průmyslové objekty po částech rozprodat na soukromé bydlení a zájemcům nabídnout, aby tak při poměrně laciném získání majetku a určitého životního prostoru se mohli se v něm osobně angažovat a přetvořit si ho k obrazu svému.
Industriální styl v kostce
Vše, co bylo napsáno, můžeme považovat za úvod do industriálního designu. Ten se samozřejmě neobejde než určitého prostoru k vyjádření své podstaty, bez invence majitele a nápaditosti případného architekta, ale také bez určitých zásad. Industriální styl se hodí logicky nejlépe při zařizování loftových a mezonetových bytů, ale i při nově budovaných či starších rekonstruovaných domů a bytů. Dokonce s ukázalo, že v tomto stylu i v menších bytech se daří prostory opticky zvětšit a provzdušnit. Je zajímavé, že určité vlivy industriálního stylu najdeme v tzv. skandinávském stylu. Ale, co ještě nebylo zmíněno, industriální styl s tím, že může pracovat s průmyslovým zbytkovým materiálem (záměrně neříkáme odpadem) je sympatický, protože náklady na jeho pořízení mohou být vzhledem k jiným stylů, skutečně minimální. Bazary, ale i svépomocně vyrobené kousky z běžně dostupných stavebních a konstrukčních materiálů, nám zcela splní vše, co můžeme od tohoto stylu a podle našich potřeb bydlení a životního prostoru očekávat.
Pokračování ve 2. díle.
