Jedno staré pořekadlo praví, že “ohýbej proutek, dokud je mladý”, nebo “co se v mládí naučíš,…”. Problém je v tom, že někteří rodiče přistupují k výchově dětí tak, že je vlastně nevychovávají, ale jen usměrňují děti v prostoru domácnosti, případně v rodinném kruhu. Od dětí nic nevyžadují, neukládají jim povinnosti, nedávají jim žádnou práci a podobně.
A děti si na toto snadno a rychle zvyknou a pak, když vstoupí do samostatného života, zjistí, že se vlastně neumějí o sebe postarat, a hlavně postarat se o svou rodinu. Pokud se v tom někdo vidí, je to dobře, pokud si to neuvědomuje, je to špatně, ale asi to tímto článkem jejich mínění nevyvrátíme. Jen na závěr úvodu dodáme, že “pozdě bycha honit”.
Jak najít správný čas
Pro děti by mělo být přirozené se v určité míře svého věku o sebe a své okolí postarat. Jak poznat ten moment, kdy si batole uvědomí samo sebe? Asi tehdy, kdy začne reagovat na osoby kolem sebe a rozpoznávat je. Je to v čase, kdy dítě ví, kdo je máma, táta, děda, babi, sourozenec, soused, ale i nějaký cizí člověk. Většinou je to již ve věku, kdy dítě chodí a začíná mluvit. A tehdy je asi čas začít s výchovou a ne jenom dítě krmit a mazlit se s ním.
První povinnosti
Jednou z prvních povinností, či dovedností, by mělo být uklizení hračky. To by mohlo dítě zvládnout jistě již do dvou let věku. “Dej, podej, polož zpátky, neber to,” to by měla být slova, kterým by dítě mělo v tom věku jasně rozumět, stejně tak místům, jako polička, krabice na hračky a podobně. Zpočátku se to může zdát, že jde o sisyfovskou práci, neustále omílat jedny povely, ale když za vykonanou prací bude nějaká odměna, určitě dítě poslechne raději.
Systém odměn
Nakousli jsme problém odměn. Je to velice výchovné, že za nějakou službu by měla následovat odměna, ale jak udělat, aby se to nestalo pravidlem? Vtip je v tom, že když se jednu věc dítě naučí, můžeme mu dávat nové povinnosti, ale s tím, že to, co již zvládlo, za to odměnu nedostane. Dostane ji tak jen za to, co se učí, za něco nového, co jsme dřív od něho nechtěli. Třeba začneme ukládáním hračky do krabice. Za to dostane třeba piškot, ovoce, pusa, to nechceme řešit, co se pro dítě stane odměnou. Dítě začne hračky dávat do krabice, a pak chceme, aby krabici odsunulo pod postel. Takže jsou to sice dva úkony, ale odměna bude vždy jen jedna, nejdřív za uložení do krabice, a pak za její uklizení pod postel. Postupně si tak může dítě uklidit pokojíček a my na to nevypotřebujeme krabici bonbonů, nebo čehokoliv jiného. A na druhou stranu dítě bude mít pocit, že za práci něco dostane. Je přece samozřejmé, že s věkem toho zvládne stále víc.
Co by mělo dítě zvládnout?
Děti nejsou všechny stejné, jsou i rozdíly v pohlaví, ale přeci jen, pokud je dítě zdravé, jsou určité věci, které by měly zvládnout ještě, než jdou do školy. Asi nevystihneme vše, ale alespoň v jednoduchosti, vedle toho, co by dítě mělo zvládnout třeba v osobní hygieně, s narůstajícím věkem: uklidit knížku do knihovny, odnést si špinavé prádlo do koše na prádlo, odnést odpadky do koše na smetí, připravit příbory na stole, odnést talíř do dřezu, zalít kytky, ustlat si postel, zamést něco z podlahy na lopatku a vysypat do koše na odpadky, utřít rozlitou tekutinu na podlaze, utřít prach tam, kam dosáhne, natočit vodu do sklenice či hrnku a podobně.
Závěr
Neměli bychom si ale z dětí dělat vysloveně sluhu, ale přesto by nějakou službu pro nás děti mohly vykonat. Třeba nám mohou pomáhat při domácí údržbě – podej, přidrž a podobně. Všeobecně bychom měli také děti vést k tomu, aby nám doma neodmlouvaly, ale aby vše braly spíše jako hru nebo zcela všední záležitost, nad kterou by se neměly vůbec pozastavit. Je přece přirozené mít kolem sebe určitý pořádek, tak je přirozené pro to něco udělat. A pokud se děti budou zdráhat něco dělat, není to důvod k tomu to od nich dále nevyžadovat, zkusme i my neudělat něco pro ně. Třeba jim nepřečteme večer pohádku. I my musíme dát dětem najevo, že nás vše, co pro ně děláme, něco stojí. Dejme jim najevo, že jsme prací pro ně se tak unavili, že číst nemůžeme, ale kdyby nám s domácností pomohly, že by to bylo lepší.