Jen málokdo má to štěstí, aby se za celý život nemusel ani jednou stěhovat. Stěhování, jakkoliv je náročné, může být nezbytné kvůli práci, partnerovi či partnerce, z ekonomických důvodů či prostě jen jako poslední krok osamostatnění.
Za prací a za studiem
Stěhování za prací se většinou týká stěhování v Praze nebo jiných velkých měst, kde je nejnižší nezaměstnanost. U nás není tak obvyklé jako v zahraničí, kde je ochota přestěhovat se kvůli práci mnohem vyšší. Ještě méně obvyklé je stěhování se za prací do jiné země. K tomu přistupují zejména mladí lidé, kteří vycestují s cílem naučit se jazyk a „uchytit se“ mimo rodnou zem.
Stěhování nemusí být trvalé. Klasickým příkladem je stěhování za studiem, které se opět týká spíš mladších ročníků. Po dosažení vzdělání se pak takový člověk ze studentského bytu většinou odstěhuje jinam, například s partnerem či partnerkou.
Osamostatnění se
Stěhovat se od rodičů se ale netýká jen studentů. Je přirozené, že děti, které dosáhnou plnoletosti, se chtějí osamostatnit. Není příliš časté, aby mladí lidé ve svém prvním samostatném bydlení žili sami, většinou si pronajímají byt s kamarády nebo s partnerem či partnerkou.
Jedno z nejpříjemnějších stěhování bývá z pronájmu do vlastního bytu či domu. Je přeci jen ekonomicky výhodnější mít vlastní nemovitost, než každý měsíc platit nájem. Takový byt je navíc velmi dobrou investicí, dá se pronajímat či prodat se značným ziskem. Do vlastního domu se zase většinou lidé stěhují, když se chtějí usadit – najdou si stálého partnera, mají děti a stabilní ekonomické zázemí a spíš než ruch velkoměsta je láká klid vesnického života.
Z většího do menšího
Ve stáří obvykle probíhá poslední stěhování. Lidé se z velkého domu či bytu stěhují do menšího. Děti už vylétly z hnízda, člověk přestává být tak aktivní a už toho tolik nepotřebuje. Navíc tak ušetří náklady za bydlení a energie.
